Velikonoce se Štěpánkou

Něco málo o musherských Velikonocích. V neděli jsme odjeli na naši pastvinu, abychom si užili velikonočního klidu uprostřed přírody. Pro všeobecné obveselení musher přibalil k naší důchodkyni a skoročlověku Milce do auta taky Štěpánku - desetiměsíční holčičku z party loňských černých štěňat, kterou před třemi dny kousla zmije, takže, jak jistě všichni chápeme, potřebuje trochu té individuální péče. Štěpánka pojem individuální péče pochopila velmi rychle, v autě jen zběžně čuchla k Milce, trapně cestující na zemi ve svém pelíšku a vyskočila na klín našemu synovi, kde mu za půlhodinovou cestu stihla zeslintat veškeré jeho oblečení včetně vaku s rubikovými kostkami, což nesl obzvlášť nelibě a nepomohlo mu ani vysvětlení, že Štěpánce ještě nesplaskla opuchlina na čumáčku po zmijím jedu a tudíž chuděra slintá víc, než ostatní pejsci. Musím tedy konstatovat, že Štěpánka rozhodně nevypadala jako někdo, kdo marodí po zmijím kousnutí. Hned po příjezdu na pastvinu našla mini díru v ohradě, protože ji evidentně a zcela neodolatelně zaujaly úly na druhé straně a než jsme se stihli pořádně vybalit, už měla ten svůj všetečný a napuchlý čumák vražený v česně jednoho z úlů. V následujících vteřinách už byla zase na cestě zpět bohužel ve společnosti oblaku několika stovek včel. No, nejsem žádný necita, ale coby alergička na blanokřídlý hmyz jsem se před touto nepříjemně rychle se přibližující skupinkou briskně zavřela i s dětmi do chatičky a pilně ucpávala škvíry. Mushera, který právě zapaloval dýmák a už byl stejně oblečen ve včelařské kombinéze, neboť hned po příjezdu chtěl "jít do včel", jsem nechala napospas všem těm jeho zvířatům. Štěpánka po cestě k nám udělala pár kotrmelců v potoce, čímž se jí podařilo většinu pronásledovatelek setřást, takže když jsem se pak odvážila vylézt, už byl vcelku klid a musher jen vytahoval mladé včelařce žihadla a plísnil jí, že včelařem je tady on a že teď chtěl jít otevírat úly a že úplně nepotřeboval, aby mu je takovýto malý včelařský "předskokan" nejdřív rozdráždil. Štěpánce místo odpovědi zmizelo pod opuchlinou pravé oko, vzpupně pohodila hlavičkou velikosti kopacího míče a odběhla vyhrabávat krtky. Musher statečně od svého záměru jít provést odborný zásah do úlů neupustil, jen se tak nějak nemohl odhodlat a dlouho zamyšleně hleděl tím směrem. "Tak si jen tak říkám, jestli ty včely nebudou teď trochu nasraný", prohodil pak před odchodem, nicméně neohroženě a úspěšně zásah provedl. Zbytek odpoledne se pak samozřejmě nesl hlavně v hlídání opuchliny, která ač hlídaná stihla přerovnat nasekané dřevo, poschovávat musherovi veškeré topivo do dýmáku, na návštěvě u sousedů převrhnout a následně vylízat sousedovo rozpité pivo a večer v chatičce nám mile tlapkami pomáhat při hraní žolíků. Nebudu se tady dlouze rozepisovat o všech drobnostech z noci, snad jen zmíním, že toho obrovského sršně z kadibudky vyhnal musher asi tak dvě vteřiny před tím, než ho měla Štěpánka v tlamičce, a že k snídani opuchlina zvolila celý makový závin, který čapla a utekla s ním z mého dosahu, kde ho pak demonstrativně přežvýkávala. Tak, každopádně jsme si velikonoční výlet moc užili, Štěpánka nám vesele splaskla a už je zase vrácená v kotečku. No a Milce odpustíme těch pár perníkových vajec, které sežrala určitě jen proto, aby nezůstala za Štěpánkou pozadu nebo snad jen vycítila, že je vhodná příležitost k neplechám, které se na Štěpánku dají snadno hodit....


0 zobrazení

  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon

© 2023 by The Mountain Man. Proudly created with Wix.com