Rodíme

Tak zatímco musher se již týden těší na další psí porod, jak bude podávat pomocnou ruku prvorodičce Zuzance, laskavě na ni promlouvat a chlácholit ji v těžké chvilce, jak to provozuje s každou rodící fenkou, Zuzanka ho těžce překvapila, protože na něj jako jediná naše rodička nepočkala a úplně klidně si štěňata před termínem vyvrhla sama. Musher sice dělá, že se raduje, ale já moc dobře vím, že je ukřivděný, protože mu Zuzanka odepřela jeho tradiční roli otce u porodu a on teď neví, které ze štěňátek přišlo na svět jako první, a které jako další, což jsou naprosto zásadní informace. Nemohl ani použít svůj připravený rozprašovač vody, kterým rodičkám ve vedrech zvlhčuje vzduch v boudě, ani energetickou pastu, kterou by jí ve chvílích vyčerpání něžně vpravoval do tlamičky, jak to třeba loni provozoval s rodičkou Libuškou. Prostě v pátek přijel na kennel nakrmit a v boudě u Zuzanky bylo šest štěňat. Zuzanka navíc vypadala naprosto spokojeně a od mushera evidentně nic nepotřebovala a dokonce mu žádné štěňátko rozhodně nechtěla půjčit do ruky, což ho ještě asi dorazilo. Volal mi domů, ať mu hned přivezu nějakou baterku, protože má v boudě štěňátka a nutně je okamžitě potřebuje pořádně prohlédnout, takže jsem vyrazila s baterkou. Na místě jsem pak trochu zachytračila, že jsem mu přece říkala, že byla velká bouřka a že bouřky porody přivolávají a že by to mohlo přijít dřív, nečež jsem nahlédla k Zuzance do boudy a stala se nechtěně svědkem rychlého porodu sedmého štěňátka, čímž jsem přidala asi poslední kapku do musherovy číše trpělivosti. Byla jsem pak vykázána coby rušivý element z kennelu a musher si tam se Zuzankou špital až do noci, přičemž stihli odrodit poslední osmé štěňátko. Já jsem mu pak doma ještě vysvětlila, že by měl být rád, že byla rodička takhle moc šikovná a že jsou štěňátka všechna krásná a zdravá. Pak jsem mu po typicky ženském způsobu ukřivděně vyčinila, že to moc prožívá a že moje porody takhle neřešil a že vůbec od mého prvního porodu si klidně odjel domů, protože to bylo na dlouhé lokte a on nechtěl tak dlouho nechávat doma samotného psa (!!!) a to ještě tou dobou ani nebyl musherem. O tom, že mi rozprašovačem vzduch nikdo nezvlhčil, ani energetickou pastu do tlamičky nevpravil se snad ani zmiňovat nebudu. No, musher mi pak připomněl, že přece jen hodiny a hodiny určitou podporu představoval, ale že musí podotknout, že se psími rodičkami je to prý podstatně jednoduší, protože hlasitě nenadávají, nekoušou, neškrábou, netrhají prostěradla ani svetříky porodním asistentkám a tak vůbec se chovají ukázněněji nežli já. Tak jsme to pak společně radostně zapili, musher se smířil s tím, že neasistoval a začal si užívat té radosti, že máme zase drobotinu, kterou je potřeba s láskou opečovávat a hýčkat.





0 zobrazení

  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon

© 2023 by The Mountain Man. Proudly created with Wix.com