Na slovíčko

Před několika dny jsem byla pozvána do regionálního televizního pořadu, abych tam spoluobčanům řekla, jak těžké je být musherovou ženou. Společně se mnou byl pozván i sám musher, aby se diváci mohli seznámit s osobou, která mi tak roztomile zpestřuje život. "Půjdeš se mnou do televize", oznámila jsem pak doma a sama si tím odstartovala stresem nabité období, kdy jsem postupně propadala hlubší a hlubší skepsi, protože vlastně neumím souvisle mluvit, melu páté přes deváté, zakoktávám se, mluvím moc nahlas, nekontrolovaně se směju, špatně vyslovuju, pořád se hrabu ve vlasech, nevypadám vůbec dobře, chybí mi pětka vlevo nahoře a samozřejmě nemám co na sebe. Musher, který ke všem příležitostem nosí rifle a mikinu, mi na mou žádost o pomoc s výběrem oblečení poradil, abych si vzala rifle a mikinu a v klidu pokračoval v pečlivém zkoumání internetové stránky s nabídkami bagrů z druhé ruky. Pochopila jsem, že jeho klid jistě vyplývá z bohaté zkušenosti, neboť již byl hvězdou mnoha lokálních pořadů a rozhovorů a z odpovědí si nikdy těžkou hlavu nedělal. Ba naopak, možná by měla trpět nervózou druhá strana, protože musherovy střídmé odpovědi ve stylu "ani ne" nebo "docela jo" jsou jistě moderátorskou noční můrou. A to nemluvím o jeho televizním vystoupení v přímém přenosu, kdy měl s sebou ve studiu psa Alvína, který hned po úvodní znělce a zahájení živého vysílání vstal, přistoupil k moderátorce, opřel se jí tlapami o ramena a setrval tam nedbaje moderátorčiných pokusů ho setřást. Musher ho nechal, protože mu nebylo v přímém přenosu milé na pejska nějak křičet a kvůli mikrofonu nemohl vstát ze svého křesílka, aby ho zpacifikoval. No ale zpět k mému vystoupení. Své předsevzetí, že odhadnu, na co by se mě moderátorka mohla ptát a odpovědi si pečlivě nacvičím, jsem samozřejmě nedodržela a ráno osudný den jsem propadla těžké panice, běhala po domě a lomila rukama, proč já blbá tam vlastně lezu. Musher souhlasně pokyvoval, že prý to taky nechápe a ať prý sebou radši hodím a něčím si zamaluju ten obrovský pupen, co mi k této příležitosti vyrašil uprostřed čela. Nešťastně jsem namítla, že tohle už je situace PO zamalování a vyřídila telefon s maminkou, která se mě chtěla ještě na poslední chvíli zeptat, jestli jsem si vědoma faktu, že televize přidává tak 5 kilo a jestli jsem se k tomu vhodně oblékla. Poděkovala jsem a strhala ze sebe námořnicky pruhované tričko s bílou košilí navrch (prý ta nejhorší kombinace ze všech) a to už telefonovali z televize, jestli jsme nezapomněli, že už jsme měli být čtvrt hodiny na místě. Před vstupem do studia se na mě musher (stále ledově klidný) povzbudivě usmál a řekl, že to přece v pohodě dám, jen abych prý s nikým nemluvila moc zblízka, protože je ze mě trochu cítit ten jagermeister na kuráž a ať proboha nejsem nervózní, protože z nervozity se pak neustále nepřirozeně hihňám, případně se přiblble usmívám. Zahihňala jsem se a šli jsme na věc. Jakmile zazněla úvodní znělka, tréma mě natolik zparalyzovala, že vůbec netuším, na co se nás moderátorka ptala, ani co jsme jí odpovídali. Vím jen, že jsem mlela páté přes deváté a celé to prohihňala. Takže z lehce ošumtělého červeného koberce zdraví celebrita lokálního významu - žena musherova.



0 zobrazení

  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon

© 2023 by The Mountain Man. Proudly created with Wix.com