Žofinka



Po několika týdnech mimo musherovo ovčí stádo o dvou kusech jsem musela konstatovat, že nejen beránek, ale už i ovečka Žofinka získala za dobu mé nepřítomnosti skutečně nádhernou figuru. Jednoznačně krásná a lehkonohá ovečka, která když cupitá po louce, vůbec ten dusot není slyšet až u sousedů přes cestu. Zvědavě jsem se mushera zeptala, jestli tomu mám rozumět tak, že už je tedy začal vykrmovat na pekáč a snažila se mu jemně připomenout jeho legendární konstatování "a v zimě je sníme", protože podle jeho vlastních slov přes zimu mít ovečky rozhodně a v žádném případě mít nemůžeme, nejen že nemáme kde, ale bylo by to celé obrovsky komplikované. Sklidila jsem ale jen vyčítavý pohled a napomenutí, že takhle před ovečkami nesmím mluvit, protože mi jistě rozumí. Posléze jsem ho přistihla, jak Žofinku hladí po hlavě a vysvětluje jí, že jsem to určitě tak nemyslela a že tedy konkrétně ona by mu snad ani nechutnala. Pak jí utrhl pár lístků pampelišky, aby náhodou nevyslábla a přišel mi říct, že zimoviště pro ovečky nějak zvládne (pevně doufám, že to nebude náš dvorek) a že pak budou mít na jaře se Žofénem jehňátko a ve třech se jim ta naše louka bude radostněji spásat. Po mé všetečné otázce, jak si pak poradí se situací dalšího případného rozmnožování v této ovčí rodině, se zamyslel a přes rameno na mě houkl: "No, přinejhorším je pak další zimu sníme." No tak sláva...

7 zobrazení

  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon

© 2023 by The Mountain Man. Proudly created with Wix.com